Září 2013

WORLD SO COLD

17. září 2013 v 19:21 | Sayu |  Thinking
Tak jsem si tak četla jeden článek v časopise a donutilo mě to zapřemýšlet nad mojí vlastní osobností. Už několik let o sobě prohlašuju, že jsem rozumnější a "vyspělejší" než moji vrstevníci. Ano, teď jste všichni otočili oči v sloup a pomysleli si ježiš marja další namyšlená puberťačka co si myslí že je něco víc než ostatní. Já vám to neberu. Ale zkuste se podívat co mám kolem sebe za lidi. Když vezmu momentální situaci, spousta lidí v mém okolí už dosáhlo 18tého roku věku, což znamená, že jsou (by měli) být samostatný a soběstačný, ručí sami za sebe a tak dále. Ha ha. Divili byste se, kolik z nich si neumí dojít na poštu, na úřad, nevědí, kde ohlásit, že jim někdo ukradl/ztratili občanku, řidičák, nebo kde si mají nechat ten právě získaný řidičák udělat, někteří nejsou ani schopný poslat dopis, protože nevědí na kterou stranu se píše adresa příjemce a na kterou stranu adresa odesílatele (to je prosím konkrétní případ, seděla jsem s tim dotyčnym na poště a nevěřil mi, že to má blbě). Nezlobte se na mě, ale tohle by už snad ty lidi měli vědět, ne? Všichni se vytahujou, jak si najdou byt, jak si koupěj auto, jak tohle jak tamto, ale nemaj ani potuchy, kde/jak/za co si ten byt koupit/pronajmout, to samé s autem.

Ale aby to nebylo tak jednoduché. Pořád si stěžuju, že nechci být dospělá, že chci být zas malé bezstarostné dítě. A pak tady nadávám jak jsou všichni nesamostatní. Jenže, já sice mám pořád malou dětskou dušičku, která se chce zmenšit a být dítětem, pořád je mojí nejlepší kamarádkou plyšová žížala Jůlinka a pořád mi maminka dává dobrou noc. Ale vím, kam si mám dojít když jsem kretén a ztratim řidičák. Já jsem prostě smířená s tím, že už nikdy malá nebudu, bojuju se životem, víc co od něj chci a co můžu čekat. Ostatní si hrajou na to, jak jsou hrozně dospělý, že dát pusu mámě při odjezdu na lyžák je hrozná trapárna. Ale pošlete je do světa, a budou v háji.

PS.: kdyby to náhodou někdo četl, chci se obhájit tím, že je to náhlý výplod mého mozečku. Sayuri si prostě potřebovala nahnat ego, tak mě hned nemlaťte...

SHALLOW LIFE

16. září 2013 v 21:16 | Sayu
Ten pocit, když máte chuť se na všechno prostě vykašlat. Na uklízení, na probouzení, na jídlo, na vsechno. Vyberete si vejšku, zjistíte, že se tam delá zkouška z matiky, na kterou jste levý jak zadek a máte chuť se po střední prostě válet a válet. Jenže to nejde. Rodiče vás nemůžou živit až do smrti. Člověk musí udělat maturitu, udělat přijímačky na vejšku, najít si práci...ne! Nechci, proč? Já nechci být dospělá, nechci se odstěhovat, vždyť nejsem ještě připravena na samostatný život. Chci bejt malé bezstarostné dítě. Nebo nebýt vůbec. To by vyřešilo věcí...