Březen 2011

THE REASON I LOVE YOU IS YOU, BEING YOU, JUST YOU

13. března 2011 v 21:43 | Sayu |  Living
Budu doufat, že maminka ještě nepřišla na tenhle můj blog, protože pokud jo, po tomto článku (i po těch předchozích) bych byla pěkne v...hajzlu. A to jsem slušná.

Nicméně, ze včerejška na dnešek jsem spala u-no, jak mu budeme říkat? Tak když tamto byl Milý, tak tohle bude třeba Drahý...nebo mu taky můžu říkat bagr, že. Ne víte co? Co se tu s tim budu srát, prostě je to přítel. Abych to nevokecávala, spala jsem u něj. Maminka si myslí že u kamarádky, nepustila by mě k němu ani za milion dolarů. I když, to možná jo. Každopádně nejveselejší byl asi včerejší večer. Sayuri se trošku opila šampáněm (ne, vážně, měla jsem jen trochu..) a pak vyrazila (opilá) na kolo. Je to celkem sranda, ještě když máte sedlo odně nízko a nejeli jste na tom tak dva roky. Dojeli jsme pro pizzu, která byla následně trošku rozmr-rozpláclá, protože pan chytrý si jí přivázal na kolo a dělal kraviny. To je mu podobný. Pizzu jsme proto radši vyložili doma a jeli se ještě projet. Nakonec jsme sebou plácli do pole a čuměli na hvězdy, jak romanťické (ne, fakt, vždycky jsem chtěla pozorovat hvězdy v něčím objetí) . Ovšem počasí je zrádné takže nám po chvíli byla zima a vydali se opět na cestu (už jste si zkoušeli při jízdě na kole zapálit?). Skončili jsme na dětskym hřišti kde jsme se prali a honili za zvuku Avrilinýho novýho cédečka, chlámali se (výraz chlámat se mám od Bez*, je to návykový) a blbli.

Když jsme se konečně dohrabali do baráku, čučeli jsme na Futuramu, pak ovšem přítele jeho rodiče vykopali do jinýho pokoje. To, že jeho máma řikala něco o tom že "Na to má ještě času dost, až naváže vážnej vztah" plus něco o svatbě (a to všechno přede mnou) radši vynechám. Ovšem to bychom nebyli my, kdybychom neměli v plánu že ke mě zase přijde. Prej za hodinu. Oba jsme to v jednu zalomili a probudili se ve čtyři. Já se odhodlávala mu napsat esemesku. Nezdařilo se. Ale stejně přišel, aneb ať žije telepatie. Já čuměla zbytek noci do stropu nebo na něj, jak roztomile spinká (ano, jsem magor ale kdyby jste ho viděli..) a asi od půl šestý jsme opět čučeli na Futuramu. Pak jsme byli oba tak chcíplí, že jsme celej den proleželi u Futuramy a Silent Hillu (koukni, já hořím!) a nakonec mě vypravil domu. Byl to pěknej víkend. Co pěknej, nádhernej. Všechno to kazilo jen moje bolavý ucho aneb když si někdo sám propichuje dirku do ucha. Hehe.

Mějte si jak chcete a polibte mi můj kovovej naleštěnej zadek. Cha.